Klub K2

2007 Doporučený

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Napsal(a)  Zveřejněno v: Retro

Příklady táhnou. Týmu K2 se daří inspirovat.

Maminky se zapojují. Jedna vede anglickou hernu, druhá organizuje výtvarné aktivity, další pořádá prodejní módní přehlídky. A o to Karin a Soně od začátku šlo: aby měly maminky smysluplnou náplň mateřské, možnost seberealizace, pocit sounáležitosti a užitečnosti.

„Přeji Klubu K2 mnoho příležitostí, aby se mohl i nadále rozvíjet, neutuchající nadšení pro dobrou věc a spokojené rodiny, které služeb K2 využijí!“

Bc. Jana Blechová – Spolupráci s Klubem K2 zahájila v listopadu 2006 nejprve jako dobrovolnice,  následně se stala členkou  realizačního týmu, v kterém působila až do roku 2011.  V pozici členky správní rady působila v letech 2012-2014. V současné době s klubem K2 spolupracuje v roli externí lektorky metod a etiky sociální práce v rámci kvalifikačního kurzu.  Absolvovala Fakultu sociálních studií MU, obor psychologie, sociální práce a sociální politika a více než deset let se profesně věnuje personalistice.  Od roku 2014 pracuje na pozici  personální manažerky  ve společnosti Randstad. Má devítiletého syna Ondru. Rodina jí zabere veškerý volný čas a je to zároveň její nejoblíbenější koníček.

 

Vím, že jsi Klub K2 v roce 2006 sama vyhledala, protože jsi chtěla někam chodit se svým miminkem. Jak ses o Klubu K2 dozvěděla, od známých nebo z letáčků? 

Stala jsem se maminkou ve svých 28 letech, kdy mé kamarádky budovaly kariéru a rodičovství plánovaly až po 35 roce. Jsem vděčná svým biologickým hodinám, že jsem mateřství neodkládala a budování kariéry se začala věnovat až po té, co Ondra nastoupil do školky. Dva měsíce po porodu jsem se rozhodla vyhledat mateřské centrum, které by mi umožnilo setkat se s maminkami a jejich dětmi, abychom si vzájemně vyměňovaly zkušenosti, sdílely radosti i starosti. Klub K2 jsem našla na internetu, jednoduše  jsem zadala do vyhledávače "mateřské centrum Praha 10" a zjistila, že jsme s K2 téměř sousedé.

 

 

Když bylo Ondrovi šest let, řekla jsi v rozhovoru, že tě dokáže několikrát denně rozesmát. Platí to i teď, když je mu devět?

Když se člověk stane rodičem, jeho život dostane najednou úplně jiný směr i nastavení priorit.  Není již zodpovědný jen sám za sebe, ale přebírá zodpovědnost za bezbranného človíčka, kterého podporuje v jeho rozvoji a objevování světa, hodnot, radosti i smutku. Živost s miminkem je plný emocí a rodič se ocitá na  horské dráze mezi štěstím a zoufalstvím, radostí a strachem. Čím je dítě starší, tím je život s ním klidnější a vyrovnanější. Jsem moc šťastná, že se nám s manželem podařilo předat synovi takové hodnoty, jakými jsou otevřenost, čestnost, zodpovědnost a spolehlivost. Ondra má smysl pro humor, který k naší rodině zkrátka patří. Dokážeme se společně od srdce zasmát, a to je moc fajn.

 

 V K2 jsi byla nejprve klientkou, pak dobrovolnicí zajišťující provoz heren, koordinátorkou vzdělávacích aktivit i členkou správní rady. Co tě v K2 nejvíc bavilo? 

Klub K2 mi umožnil seberealizovat se během rodičovské dovolené a stát se  členkou správní rady byla pro mě velká čest. Péči o syna jsem tak mohla skloubit s rozvojem aktivit Klubu K2 a získat tak dvojnásobnou radost z pokroků, které dělal Ondra i K2. Velkou výhodou při tvorbě programu bylo to, že jsem i já byla klientkou klubu, a tak jsem dokázala zacílit přednášky i odpolední program správným směrem. Sama jsem vedla několik kurzů a díky projektu "Maminky sobě"  se mi podařilo zapojit i další maminky. Společně jsme hledaly cestu, jak vychovávat své děti s respektem a využít v praxi principy pozitivního rodičovství. 

 

Když se řekne Klub K2, co se ti vybaví?  Příjemné prostředí, skvělý tým, veselé skotačení dětí a především krásné chvíle strávené  se synem.

 

Jsi s Klubem K2 od roku 2006. Jak se K2  proměnil? 

Když jsem Klub K2 poprvé navštívila v lednu 2006, program byl zaměřený  na  maminky s miminky do jednoho roku a nabízel aktivity pouze v dopoledních hodinách. Během deseti let se nám podařilo vytvořit  bohatou nabídku pro celou rodinu, otevřít dětský klub i školku, zapojit se do celé řady evropských vzdělávacích projektů, získat akreditaci pro kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách se zaměřením na děti a seniory, založit asociaci pečovatelek o děti a otevřením naučné stezky podpořit komunitní aktivity Prahy 10.

 

Pracuješ už řadu let jako personalistka pro velké mezinárodní  firmy, jak se tahle práce liší od práce v neziskovém sektoru? 

Práce v mezinárodní společnosti je silně ovlivněna firemní kulturou, pravidly a hodnotami. Hlavním cílem je dosažení obchodního plánu, růst profitability a optimalizace nákladů. Role personalisty je spojená s výběrem a rozvojem zaměstnancům, řízením výkonu a odměňováním. Cílem personalisty je mít správné lidi na správných místech, vytvořit  podmínky a odpovídající motivaci, aby společně dosáhli požadovaného obchodního cíle ve vysoce konkurenčním prostředí. V neziskovém sektoru je hlavním cílem společensky prospěšná činnost, kterou si lidé zvolí jako své poslání. Úspěch se neměří profitabilitou, ale počtem zapojených klientů, kterým poskytování služeb přináší kvalitnější zapojení do společnosti. 

REFERENCE

"Když byly mým dvojčatům dva roky, dostala jsem nabídku vrátit se do práce. Dlouho jsme s manželem hledali školku, která by našim dětem vyhovovala. Nehledali jsme anglickou nebo jinak specializovanou školku, ale klasickou školku s lidským přístupem a vlastní zahradou. Naše jednoduché požadavky se zdály být nesplnitelné. Až jsme objevili Školku K2. Líbilo se nám tady hned při první návštěvě a dětem taky. Z prvního dne ve školce jsem měla veliký strach, nevěděla jsem, jak se děti zachovají v neznámém prostředí u cizích lidí. Zvládli to skvěle. Nebo spíše paní učitelky to zvládly skvěle! Kluci odcházeli absolutně nadšení a druhý den ráno si hned chystali věci do školky. Všechny moje obavy – jak budou ve školce spát, jíst, jestli nebudou brečet apod. zmizely hned po prvních dnech. Díky skvělému přístupu celého personálu kluci všechno zvládají, domů chodí nadšení a nestačím se divit, jaké dělají pokroky. Cením si také toho, že nám školka vždy vyšla vstříc. Nebyl problém, aby kluci přišli do školky jiný den, než bylo původně domluvené, ani když jsme potřebovali den navíc. Můžeme být klidnější, když je školka takto flexibilní. Je to pro nás velmi důležité. Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří se o děti ve školce starají a vytváří tu rodinnou atmosféru. Bez nich bych se nemohla vrátit zpátky do pracovního života s takovým klidem a čistým svědomím, že je o mé děti skvěle postaráno. Děláte svou práci výborně."

Veronika Neckařová

 

Číst 14023 krát Naposledy změněno úterý, 05 květen 2015 06:38
Více z této kategorie: « 2006 2008 »

Retro

Retro